Vzpomínám, že když se nás na školení k životnímu pojištění ptali, co si představujeme pod pojmem nahodilá situace, jeden z účastníků hned odtušil, že to je třeba, pokud mu jeho partnerka řekne, že je v tom :-) . Podobný názor samozřejmě likvidátoři pojistných událostí nesdílí a pojistné vyplatí jen ve stanovených případech.

 

Těmi jsou obecně v případě životního pojištění úraz nebo onemocnění, nicméně výše uvedený příklad slouží jako názorný důkaz, že ne vždy se klient a pojišťovna shodnou na tom, co si pod pojmem nahodilá situace představit.

 

Podobné je to s karenční dobou, tj. dobou, která musí uplynout do doby, od které nám teprve pojišťovna něco proplatí, pokud daná událost nastane. Například pokud dostaneme angínu a ještě neuběhl pojišťovnou stanovený počet dní, z pojistky nedostaneme nic.

 

Nemilým překvapením u některých pojistek může být i to, že nejsou kryty komplikace v těhotenství nebo v případě porodu. Také nás mohou zarazit výluky u některých typů onemocnění. Pojišťovna si navíc často nechává doslova otevřena zadní vrátka a body jako vlastní zavinění, léky, alkohol a podobně se tak často mohou obrátit proti klientovi.

 

Jedno z nejčastějších rozčarování ale nastává, pokud se stane, že klient potřebuje životní pojistku zrušit, a rád by si vyzvedl naspořené peníze. V tu chvíli se však často poprvé dozví, že vlastně nic nespořil, větší část peněz se strhla na výlohy a platbu daného pojištění.

 

A co hůř případný výnos z pojištění, který bývá k určenému datu vyplacen, se začíná kumulovat až po několika letech, prvních pár let se prostředky na dané pojistce často pohybují v záporných číslech.

 

ZP